Prague Handball Cup 2025 byl pro letošní mladší žákyně ročníku 2012/2013 vůbec první a pro ně hned nejúspěšnější. Podařilo se jim totiž vyhrát B-finále v jejich kategorii a končili turnaj vítězným tažením. Navázali tak na úspěšné účasti kuřimských žaček na tomto největším halovém turnaji na světě (předchozí účast ročníku 2010 skončila dokonce až mezi 12 nejepšími týmy celého turnaje, kde vypadly až s pozdějšími vítězkami celého turnaje). Výkony současných mladších žaček jsou příslibem do další práce.
"Když jsem viděl skupinu, do které jsme byli s holkami nalosováni, převládalo nadšení, že se potkáme s týmy, které ještě neznáme. Což byl hlavní cíl, proč jsme na PHC vlastně vyrazili. Chtěli jsme odehrát co nejvíce zápasů a ideálně s týmy, s jejichž stylem hraní jsme se ještě nesetkali. Mírnou nevýhodou tedy bylo, že pro nás nebyla vůbec čitelná síla naší skupiny," hodnotil trenér Vojta Souček.
Záměrem trenérů bylo také dát prostor opravdu všem hráčkám. "Po velmi dobrých výkonech v pátek a výhrách s Háji (24:16) a Žeravicemi (15:3) a následnou remízou s německým týmem VfB 1999 Bischofswerda (17:17) jsme měli nahráno dost bodů. Takže v sobotních zápasech jsme mohli více riskovat a pořádně se zaměřit na to, abychom dali velký prostor opravdu všem holkám z lavičky. Dalo by se říct, že větší risk na hřišti se nám poněkud vymstil, protože všechna sobotní utkání jsme prohráli. Nicméně, základní osa týmu si patřičně odpočinula, a navíc dostala novou motivaci do vyřazovacích bojů," prozradil.
V neděli už družstvo kuřimských žaček tedy čekaly vyřazovací boje, kde už bylo jasno. Jakmile prohraje, turnaj nás končí. Trenér hodnotil turnaj takto:
"Zařazeni jsme sice byli do řad “pavouka“ B, kam postupovaly týmy na 4. a horším místě ze základních skupin, ale na druhou stranu, týmy z naší skupiny, které postoupily do A pavouka vypadly v podstatě hned. Nám tedy toto zařazení dalo možnost si na turnaji ještě zahrát, a navíc nás to vůbec nemrzelo, protože, jak jsem již zmiňoval naše dva cíle, jsme hlavně chtěli odehrát co nejvíce utkání s novými soupeři. To bylo totiž v B pavouku reálnější, stejně jako zapojení všech zúčastněných hráček.
První zápas v play-off nám trošku nešťastně přisoudil soupeře z naší JM ligy, TJ Tatran Bohunice. Nejen, že soupeřky moc dobře známe a hrajeme spolu více než dost zápasů za sezónu, ale i to, že holky vyřadí vlastní kamarádky z turnaje – nebo ony nás, na dobré náladě moc nepřidalo. Utkání jsme ale nakonec vyhráli a postoupili do dalších bojů proti týmu z Paskova.
Naší výbornou obranou a přechodem do rychlých útoků jsme soupeřkám nedali šanci a čekal nás čtvrtfinálový zápas se švédským týmem IK Savehof VI. Byl to jeden z nejtěžších zápasů na turnaji. Hned od začátku jsme prohrávali, ale důležité bylo si nenechat soupeřky příliš odskočit. Navíc soupeřky přišlo podpořit asi dalších 6 družstev, které už jim vypadly v dřívějších fázích turnaje. Nás ale také přišlo podpořit družstvo našich dorostenek a pár rodičů, kterým bych chtěl za jejich podporu velmi poděkovat.
V poločase jsme pořád prohrávali a nevypadalo to vůbec dobře. Bylo to trošku, jako kdyby holky už přestaly věřit, že mají šanci vyhrát. Proto jsme celý poločas věnovali jen povzbuzení týmového ducha, a to se nám nakonec vyplatilo. Byla z toho fantastická výhra 14:12 a také fantastický postup do pondělního semifinále. Navíc to pro mě byl od holek nádherný dárek k narozeninám, které jsem v neděli slavil. Pro další motivaci, jsem holkám tedy ještě zmínil, že doufám, že ten největší dáreček teprve přijde. Po této výhře panovala v týmu skvělá nálada. Nás trenéry už jen tento výsledek potěšil a říkali jsme si, že teď už může přijít pouze ta třešnička na dortu.
V pondělí dopoledne nás čekal v semifinále Jindřichův Hradec a opět za velké podpory kuřimských dorostenek, nedaly tentokrát naše holky soupeřkám žádnou šanci. To znamenalo jediné, FINÁLE. Pro mě osobně vyrovnání maxima z minulého roku, kdy jsme se do stejné fáze soutěže dostali právě z již zmíněnými dorostenkami. Tenkrát nás ale zradila remíza a následné shot-outy, které rozhodly o naší prohře. Tentokrát to ale byl jiný zápas a věděl jsem, že holky na to opravdu mají. Jediné, čeho jsem se bál, bylo, aby zápas neskončil remízou, na kterou jsou vždy jen špatné vzpomínky.
Do zápasu jsme vstoupili velice dobře. Hned od začátku jsme nad soupeřkami z Trebišova udržovali mírné vedení, a i přes řadu neproměněných šancí a sedmimetrových hodů jsme se rozhodně nevzdávali. Později, 30 vteřin před koncem, jsme za stavu 14:13 (pro nás) získali míč a naše hráčka šla sama na brankářku a zdálo se být rozhodnuto – vedení o dvě branky by se snad už za tak krátkou dobu nedalo ani ztratit. Jenže gól bohužel nepadnul… Následoval proti-útok a 9 vteřin před koncem remíza. Zdálo se to jako nejhorší možný scénář. Holky se ale nevzdaly a naprosto šílenou střelou těsně za polovinou hřiště jsme přesně se závěrečným hvizdem zvítězili o gól! Pak už si každý může domyslet co následovalo. Naprostá euforie, slzy štěstí v očích, předávání památečních medailí a velké oslavy.
Jako trenér musím všechny holky velice pochválit. Nejen za tento turnaj, ale také za tu práci, kterou jsme spolu odvedli. Někdy to pro holky i mě bylo velmi těžké, ale tyto výsledky ukazují, že jsme na správné cestě. Velké díky patří také dorostenkám, které jsem ještě minulý rok vedl a tentokrát to byly ony, co podpořili nás, jak jen to bylo možné – často nám pomáhají i s tréninky. Nesmím opomenout ani rodiče a jejich pozitivní ohlasy, zpětnou vazbu a důvěru v naší práci. Děkuji také svým kolegům trenérům, bez kterých by to samozřejmě šlo velmi těžko. A velký dík také samozřejmě patří vedení našeho klubu, které nám dává důvěru a já i holky se ji snažíme vracet, jak jen je to možné.
Zpráv s gratulacemi přišlo opravdu hodně, tak se omlouvám, pokud jsem někomu zapomněl odpovědět. Všem moc děkuji. :)
Sezóna pro holky ale ještě zdaleka nekončí. Čekají nás rozhodující tři kola JM ligy, kde A tým hraje o medaile, a k tomu ještě výjezdy na další velké turnaje v Plzni a Kunovicích. Tak nezapomeňte nadále držet palce."
Výsledky týmu v turnaji přinesly bilanci 7 výher, 1 remíza a 3 porážky. HC Háje Praha 24:16, SK Žeravice 15:3, VfB 1999 Bischofsferda (GER) 17:17, ŽRK Senia (CRO) 11:16, MHák Martin (SLK) 9:22, UHC Tulin (AUT) 12:16, Tatran Bohunice 14:12, Házená Paskov 21:13, IK Savehof (SWE) 14:12, Házená Jindřichův Hradec 12:7, Štart Trebišov (SLK) 15:14.
